pondělí 12. října 2015

Mořský koník aneb ozdravný pobyt nemusí být nuda!

Už jsem se Vám omlouvala za mé nepsaní a asi se ještě nějakou dobu omlouvat budu muset, ale tentokrát Vám vysvětlím, proč jsem nebyla aktivní v srpnu. Zúčastnila jsem se totiž ozdravného pobytu v Řecku a to již poněkolikáté.
Léto pro mě stejně jako jiné roky znamenalo možnost letět na tři týdny do Řecka spolu s VZP. Nejen že jsem tak zase mohla udělat něco pro své zdraví, užít si moře a pláž, ale hlavně jsem se po dlouhé době opět setkala s mými přáteli ze všech koutů republiky. To je na tom to kouzelné. Během tří týdnů potkáte tolik skvělých lidí z různých koutů republiky a občas v nich najdete své dobré kamarády na celý život.

Abych ale nemluvila jen o přátelství, chtěla bych Vám přiblížit, jak můj pobyt na koníku vypadal. Nebudu vám ovšem vykládat veškeré denní aktivity, ty si můžete pročíst v deníčcích jednotlivých turnusů, ten můj je konkrétně TADY. (Všimněte si, že deníček ze soboty 29. srpna je napsán obzvlášť "bravurně". To protože jsem ho psala já. :D)
Začnu asi prvním dnem po příletu, kdy jsem se chystala překvapit kamaráda, který neměl ponětí, že jsem se na koníka dostala a tak jsem se celou snídani schovávala za ostatními, aby si mě nevšiml. Následně jsem se ale na pláži prozradila a než jsem vymyslela nějakou super větu, bylo pozdě a překvapení bylo prozrazeno. 

Absolutně nejúžasnějším výletem pro mě byl výlet na Toroneos. Ráno jsme se autobusem vydali do přístavu, odkud jsme vypluli lodí. Dojeli jsme na nádhernou písčitou pláž, vykoupali se a já osobně si s ostatními došla na banán, kterého teď zpětně nelituju, ale v tu chvíli jsem si přála být na souši daleko od toho nafukovacího hnusu.
video

Poté následoval oběd na lodi a vyplulo se dál tentokrát do městečka, kde jste si mohli nakoupit suvenýry nebo si třeba sednout na kafe. V mém případě obojí. Posedět si v kavárně s nádherným výhledem na moře, s dobrou kávou a taky hlavně s WIFI byl jako dar z nebes. No a aby výlet nebyl tak "málo" úžasný následovaly skoky do moře přímo z paluby. 
To vše bylo naprosto famózní, ale co bylo letos lepší, byla atmosféra. Jakoby všichni vycítili, že jsem tam spolu s přáteli naposled. Na lodi hrála hudba, dělalo se spoustu fotek a videí a na přídi se taky konala taková menší boat party, kde jsme si zatančili a zasmáli se malátným pohybům, když jsme zrovna narazili na vlnu. 

Magic park pro mě zase zůstane v paměti jako chvíle odhodlání a také jakéhosi sportu. Vše začalo nákupy v nákupním centru, kde jsme dostali opravdu málo času a běh mezi jednotlivými obchody pro mě tak vůbec nebyl ničím neobvyklým. 
Následovaly atrakce všeho druhu, kde jsem se zmáčela na horské dráze s vodou, projela se i na normální dráze, po několika letech šla na obrovský řetízkáč s hromadou lidí a kupodivu mi nebylo zas tak špatně, prohlédla si okolí na ruském kole (Na kterém jsem si taky zamávala s kamarádem, který byl na jiné atrakci a věřte mi, mávání si z atrakcí je větší zábava, než když je jeden z vás na zemi.) a taky si vyfotila něco jako kladivo se slovy "Na tohle mě nikdy nikdo nedostane.". Paradoxem bylo, že jsem tam o patnáct minut později seděla zapásaná se slzami v očích a modlitbami v ústech a doufala, že tu jízdu přežiju. Přežila jsem, ale znovu na to už jít nepotřebuju. 

Dalším pro mě významným momentem bylo fotbalové utkání holek proti vedoucím, kterého jsem se po velké dávce nátlaku zúčastnila. Trénink, který celému utkání předcházel mě naprosto odradil, protože se vše soustředilo hlavně na přesnost a ta mi jaksi chybí, ale samotný zápas byl skvělý. Zaběhat si, ztratit se ve hře a cítit, že ze sebe vydáváte maximum, bylo perfektní zakončení dne, dokud si kamarádka nezlomila ruku. Já ke všemu nevěděla, co se děje, takže jsem byla nervózní a nervozitu přenesla na několik dalších lidí. Nicméně zápas skončil naší výhrou a kamarádku jsme pak okamžitě navštívili, takže jsem se uklidnila a užívala si tu atmosféru.
I v předešlých letech se v bazénu konala aqua zumba. Letos jsme tu poslední ovšem trochu ozvláštnili tím, že jsme se k předtančovatelům přidaly i my "děti". Původně jsem si k praktikantům a některým vedoucím chtěla jít stoupnout už dřív a zatančit si s nimi, ale nikdo tehdy neměl odvahu jít do toho se mnou a tak jsem od nápadu upustila až do chvíle, kdy jsem při obědě s kamarádem tančila na puštěnou písničku na pódiu (Protože taková soukromá diskotéka je teď IN!) a oba jsme si všimli praktikantů jak trénují choreografii. Přidali jsme se k nim a když jsme vazbu tak nějak ovládli shodli jsme se na tom, že půjdeme za nimi. No a bylo to. První jsme se přidali sami dva, poté přiběhli ostatní a nakonec nás předtančovala obrovská hromada. 

No a celé to zakončím dnem před odletem. Vyhlásily se výsledky a hrdě hlásím, že náš oddíl nasbíral v turnajích a soutěžích nejvíce bodů z celého turnusu, díky čemuž jsme taky v průběhu pobytu měli snídani v trávě s nejúžasnějším číšníkem a to hlavním vedoucím, který  nás všechny obsluhoval, dokud naše žaludky nehlásily stavy přejezení.

A také jsme se všichni, kteří byli na koníku naposled, mohli rozloučit jednak sami mezi sebou, ale také s ostatními a to vystoupením ve stylu amerických maturit. 

Co říkáte na takovéto pobyty? Zúčastnili jste se nějakého?

3 komentáře:

  1. Ozdravné pobyty jsou fajn, hlavně proto, že se tam většinou sejde dobrá parta lidí :)
    http://chicadriana.blogspot.co.at/

    OdpovědětVymazat