čtvrtek 1. října 2015

Skleněný trůn - Neotřelý originál


A dnes jsem tu po dlouhé době opět s knihou (To aby můj blog nebyl jen o zážitcích z cestování, protože těch mám pro Vás ještě dost.) a tentokrát je to Skleněný trůn. 
POZOR OBSAHUJE SPOILERY!!


Stejně jako minule, vrhnu se do toho po hlavě, jelikož anotace si můžete vždy vyhledat a stejně tak další recenze, které Vám knihu přiblíží z více pohledů.
Ještě dřív, než kniha vyšla, se kolem ní točilo o nakladatelství CooBoo děsné haló a já vůbec nechápala, proč tomu tak je. Když jsem si přečetla anotaci a následně i knihu, okamžitě jsem pochopila a s nadšením Vám oznamuji, že skleněný trůn je jedna z nejlepších knih, jaké jsem četla.

Samotný příběh začíná nabídkou prince, díky niž bude Calaena bojovat za něj v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, ať už vrahů, zlodějů nebo bývalých vojáků. Caleana je tehdy vražedkyní nejen svými činy, ale také svými myšlenkami, což mě naprosto nadchlo. 
Myšlenka, že fandíte špatné osobě se špatnými úmysly je prostě správná! 

Navíc je to silná hrdinka, není to jen ta uplakaná holčička, co potřebuje pokaždé zachránit, ale dokáže se zachránit (A taky si to s prominutím pos*at.) sama. Její vývoj z bezcitné vražedkyně ve vychovanou a také více přístupnou a trochu citlivější osobu mě naprosto nadchnul. Nemluvě o tom, že výjevy z minulosti Vás donutí mít ji radši a radši, protože to neměla lehké, něčím si prošla a přesto je nyní silná, vyrovnaná a odhodlaná.

Prince jsem si jako postavu moc neoblíbila. Nic jsem proti němu neměla, některá jeho gesta mě uchvátila a i on prošel změnou, kdy načerpal sílu a odhodlání možná právě díky času stráveném s vražedkyní. Vlastně nebýt tam další mužské postavy, kterou jsem si zamilovala, zbožňovala bych prince možná skoro tak moc jako Calaenu.

Ale jak už jsem se zmínila, v knize se vyskytuje ještě jedna další postava a to je Chaol. Chaol pracuje pro krále a má vysoké postavení i ve svém mladém věku, je kapitán! Zpočátku je velice uzavřený, tvrdý a profesionální. Ale chvíle, kdy se Calaeně otevírá, usměje se, nebo ji třeba donesl prstýnek byly právě těmi chvílemi, kdy jsem se usmívala jako malá. Možná to bylo tak trochu proto, že Chaol mi vzdáleně připomínal Dimitrije Belikova z mé nejoblíbenější knižní série Vampýrská Akademie a naprosto mě okouzlil svou správností, zápalem, věrností, ale také tím, jak se u něj později projevovaly city a něha.

Nebudu lhát, že konec je naprosto předvídatelný a to ten, že Calaena vyhraje v turnaji. Osobně bych brala jako vzrůšo, kdyby byla třeba druhá a výherce náhodně zemřel a oni si ji tak zavolali zpět, ale to je tím, že se ráda nechám překvapit.
Vražedkyně to ovšem nemá tak jednoduché. Je sice nejznámějším vrahem, ale musí se držet, aby neprozradila svou totožnost a nevrhla na sebe tak zbytečnou pozornost. Díky tomu je vždy průměrná, ale pokaždé se dostane do dalšího kola, až je nakonec ve finále.
Během turnaje ovšem umírají její protihráči z nevysvětlitelných důvodů. V knize bylo řečeno, že se v zemi kdysi nacházela magie, ale že ji král zapudil. Když se pak ukázalo, že protivníci opravdu umírají kvůli magii, šokovalo mě to, ale jen na půl, jelikož jsem během čtení neustále chodila za tátou a vykládala mu, že se tam ta magie určitě objeví, že jinak by to ani nezmiňovali.

Když se ukázalo, že za smrt účastníků turnaje může Cain, Calaenin největší protivník, propojila jsem si veškeré předešlé náznaky a musela uznat, že mě to mohlo napadnout o něco dřív.
Závěrečný souboj, kde se Calaena první utkala s jedním z protivníků jsem se musela pousmát. Divadlo, které po zápase předvedla a znemožnila tak poraženého byl přesně tak nějak její styl. Druhý zápas tak zábavný nebyl vzhledem k tomu, že Calaena byla otrávena, aby měl Cain větší šanci vyhrát. To jí však otevřelo oči a ona tak mohla vidět stvoření, jež byla normálním smrtelníkům skryta a s malou pomocí od její nejlepší přítelkyně a také Chaola nakonec Caina porazila. 

Když proberu onu citovou část knihy.. Ze začátku mě překvapilo, že se Calaena rozhodla mít vztah s princem, zvlášť když já zbožňovala celou dobu Chaola a přitom jsem si přišla naprosto ztotožněná s hlavní hrdinkou. Chvíle strávené s princem byly úsměvné, milé, ale tak nějak to nebylo ono. Prostě když si zamilujete jednu postavu, nemůžete milovat i druhou. Proto jsem jásala radostí, když se na konci knihy vražedkyně rozhodla vztah ukončit a já tak očekávám další díl a tentokrát ještě víc Chaola!

Jako malý dodatek musím zmínit ještě jednu postavu a to Kaltain, jež celou dobu vymýšlela intriky, jak získat prince a korunu a využívala tak jednoho z rádců krále. Později se ukázalo, že magie byla použita i na ní, a že celou dobu to nebyla ona, kdo intrikoval, nýbrž onen rádce s králem. Od krále jsem to čekala, jevil se jako záporák a intrikář již od začátku a to se v knize moc neobjevoval, a rádce taky nepůsobil jako svatoušek, ale když nakonec Kaltain zabodl pomyslnou kudlu do zad, bylo mi jí líto i přes veškerou nenávist, jež jsem jí věnovala během knihy. 

Celkově jsem se od příběhu nemohla odtrhnout. Hltala jsem ho jedním dechem a nevadilo mi, že je psaný ve třetí osobě a ke všemu se tam občasně objevily i cizí pohledy na věc (Což já u knih obyčejně moc nemusím.), tady to naopak přidávalo všemu na úžasnosti. Všechny události a souslednosti jednotlivých akcí a dějů byly skvělé a mísily akci s dobrodružstvím a také s city.
Postavy byly naprosto geniální a já si je zamilovala. (Samozřejmě kromě těch záporáků.) Měly vlastní minulost, názory, vlastnosti, city, pohled na věc, ale hlavně se VYVÍJELY! 
Vývoj postavy v knize nám totiž vždy ukáže, že se můžeme změnit, stát se silnějšími, přizpůsobit se a překonat veškeré překážky.

Celkové hodnocení: ***** (Tady nemám co vytknout. Obálka nádherná, postavy realistické a naprosto úžasné, příběh originální, skvělý, akční, občas romantický, ale není to slaďárna a celkově prostě geniální.)
Slyšeli jste o Skleněném trůnu? Co říkáte na příběh o v podstatě záporné postavě?

Žádné komentáře:

Okomentovat